Aktuality

30. 8. 2010 - V článcích přibylo pojednání o předlohách některých staničních zařízeních, které si lze snadno postavit z leptů Hekttor. [>>]

31. 5. 2010 - Aktualizoval jsem text o mých plánech na stavbu kolejiště.

4. 3. 2010 - Do článků konečně přibyla první část povídání o loňské cestě po Maďarsku. [>>]

Vyhledávání

Stavba kombajnu Fortschritt E-512

Jako malý kluk jsem se vždycky každý rok strašně těšil na den, kdy se bude sklízet obilí na poli před babiččinou hájenkou. Obvykle to totiž znamenalo, že jsem se mohl vyšplhat do kabiny kombajnu a vozit se na něm po celou dobu sekání. Pan kombajnér byl tehdy pro mě opravdu někdo! :)

I když se od té doby mnohé změnilo, fascinace sklízecími mlátičkami mi v omezené míře vydržela dodnes. :) Když jsem v obchodě viděl úžasná obilná pole od Busche a Poláka, řekl jsem si, že na kolejišti musím mít aspoň malou plochu, kde obilí poroste. A proč jen nechat růst, že? Vždyť můžeme mít sklizeň! A když už sklizeň, tak s E-512, klasikou mých dětských let.

Jenže ouha, v TT nikdo kombajny nedělal. H0káři mají výhodu, firma Icar vyrábí úžasné modely zemědělské techniky. V té době jsem začal rozmýšlet, jestli se nepustím do malosériové výroby E-512 sám, dokonce jsem už měl i cenové odhady výroby. Nakonec se ale objevila informace, že se do výroby E-512 pustil pan Štěpnička (vyrábí i různé tatrovky a obrněnou techniku). Neváhal jsem, zkontaktoval ho, a za pár dní už jsem si natěšený nesl domů dva kousky stavebnice.

Něco málo o předloze

Fortschritt E-512 je samohybná sklízecí mlátička původem z východního Německa. Vyráběla se od roku 1968 do roku 1988. U našich státních statků a JZD byly E-512 majoritním typem sklízecích mlátiček. V pozdějších letech jejich počty obvykle doplňovaly modernější a výkonnější E-516, E-516B a začátkem 90. let i E-517. E-512 u nás jezdily hlavně ve dvou variantách zbarvení - klasickém bílo-modrém a khaki-krémovém (stroje z posledních let výroby). Vzhledově se mnohé stroje lišily tvarem a konstrukcí kabiny, kusy z počátku výroby dokonce měly místo kabiny jen stříšku. Kombajny byly dodávány s žacími stoly se záběrem 3,6 až 5,7 metru.


Obr. 1 - Zleva: E-512 bez pevné kabiny (zdroj: konedata.net), E-512 s jednoduchou kabinou (zdroj: AndrzejD, agrofoto.pl), khaki E-512 s poslední verzí kabiny (zdroj: PrzemoO, agrofoto.pl).

V současné době E-512 dožívají už jen ve službách malých rolníků. Velká družstva a statky už je nahradila modernějšími západními stroji nebo využívají nájmu mlátiček jako služby.

Stavebnice

Stavebnice celkem obsahuje 13 dílů odlévaných (odlitek kabiny je čirý, dopravník je z plastové tyčinky s odlitou koncovkou), plastovou tyčinku na osu přihaněče, lept se zbylými díly přihaněče, kosou, žebříkem a schůdky a obtisky. Letmý pohled na obtisky a do návodu říká, že se automaticky počítá se stavbou modro-bílé varianty (khaki varianta má jiné barvy popisků). Kabina obsažená ve stavebnici je posledního typu a je tedy použitelná i na khaki variantu.


Obr. 2 - Obsah stavebnice.

Jedinou vadou na kráse je v tomhle ohledu velikost stolu. Odpovídá totiž variantě s největším záběrem, která se u nás vyskytovala jen v malé míře (pokud si dobře vzpomínám, tak jsem jí u nás viděl jen na jednom stroji a ten byl soukromníkem dovezen v 90. letech z Německa). Valná většina E-512 tu mívala stoly se záběrem 3,6 nebo 4,2 metru. Díky tomu mohly kombajny přejíždět se stoly v pracovní poloze bez nutnosti jejich přepravy na přívěsném vozíku. (Kde jsou ty doby, kdy se po okreskách proháněly plechové kavalérie čítající třeba 10 strojů.) Uvažuji o tom, že se u druhé stavebnice pokusím buď stůl zmenšit nebo ho vyrobit znovu s použitím fragmentů stávajícího.

Odlévané díly jsou čisté, s občasnými otřepy, které ale není problém odstranit. Některé díly je potřeba přibrousit, aby na sebe lépe sedly a drobné škvírky zatmelit. Sestavení ale bylo ale velmi snadné a s minimem práce navíc.

Stavba

Začal jsem očištěním všech dílů od otřepů a obroušením nesedících styčných ploch. Trošku zabrat mi to dalo u horní části těla kombajnu, kde je odlitek mírně šejdrem, ale nakonec se dílo podařilo. Horní a spodní polovinu těla jsem slepil a vzniklé spáry jsem zatmelil tmelem Agama a mírně přebrousil jemným brusným papírem. Trocha práce byla potřeba i na odlitku kabiny (otřepy, nerovnost), ale nebylo to nic co by dralo žíly. Prakticky hned jsem mohl na slepený trup posadit kabinu s nalepenou stříškou.


Obr. 3 - Slepený trup s posazenou kabinou.

Asi nejvíc práce mi dalo lepení přihaněče. Sice jsem si pekně vyměřil rozestupy pro vnitřní vzpěry, ale nakonec jsem byl rád, že jsem ho udelal o milimetr a něco užší, protože gelový vteřiňák tentokrát držel okamžitě a takřka nešlo dělat žádné úpravy. Profil s prsty jsem nakonec mírně zkracoval. Na tohle místo patří drobná poznámka k rozdílu návod vs. skutečnost. Podle návodu to vypadá, že se mají všechny všechny lišty s prsty nasadit do vzpěr tak, že prsty směřují k ose přihaněče. Ve skutečnosti (a tak to má pan Štěpnička udělané i na ukázkovém modelu, jehož foto mi posílal) však prsty směřují vždy k zemi, aby česaly obilí. Je proto nutné dát si při stavbě pozor. Já jsem po několikátém pokusu o správnou pozici prstů rezignoval a nalepil je rovnoběžně s hranou vzpěr. Příště si dám větší pozor.


Obr. 4 - Sestavený přihaněč.

Z leptu jsem postupne vyřezal kosu, kterou jsem nalepil na spodek stolu a polotovar žebříku a schůdků do kabiny. Ty se mi zdály moc velké, tak jsem ve finále zkrátil část přiléhající ke kabině.


Obr. 5 - Rozložený kombajn připravený k barvení.

Vzhledem k tomu, že jsou ve stavebnici obtisky na modro-bilou variantu, hledal jsem na netu nějaké podrobnější fotografie. Na těch se ale opět ukázalo, že co kus, to originál, takže jsem sáhl k osvědčenému schématu, které si pamatuji - spodek trupu modrý, vršek bílý, disky kol a špičky děličů červené. Mřížka větřáku na střišce kabiny je šedohnědá.

Stůl jsem barvil rozložený, nejprve přihaněč a pak zbytek konstrukce. Použil jsem od oka namíchaný odstín modré (akrylky Agama) a poté jsem špinil hodne naředěnou hnědou Revell. Ve výsledku tak na stole vznikl ten správný zašlý vzhled.


Obr. 6 - Nabarvený źací stůl.

Na trup jsem po zaschnutí nátěru aplikoval taky trochu hodně naředěné hnědé a po zaschnutí obtisky. Vzhledem k varování od výrobce jsem je pro jistotu přejel akrylovým lakem Agama a aplikace byla bez jediného problému.


Obr. 7 - Nabarvený trup s aplikovanými obtisky.

Po zaschnutí barev všech dílů jsem vteřiňákem slepil celý kombajn do výsledné podoby.


Obr. 8 - Kompletně sestavená stavebnice.

Vzhledem k tomu, že je stavebnice místy hodně zjednodušená (ale pro TT samozřejmě dostačující), rozhodl jsem přidat pár detailů. Konkrétně hasičský přístroj, vzpěru sklopného dopravníku, zadní světla a lem kolem vytřásadla. Ještě asi přidělám hydrauliku zvedání stolu, na kterou jsem zapomněl.


Obr. 9 - Doplněné detaily - vzpěra, hasičák, lem.


Obr. 10 - Doplněné detaily - lem, zadní světla.

Závěrem

Stavba byla jednoduchá, nebylo potřeba moc úprav a za 190 Kč je to velmi dobře provedená stavebnice.. Jen škoda šířky stolu. Jak už jsem zmiňoval, u druhé stavebnice se stůl pokusím zmenšit. Druhou E-512 bych si chtěl postavit v khaki provedení, takže časem buď doplním tento článek nebo přidám další.

A úplně na závěr - nedalo mi to a narychlo jsem splácnul malé diorama rozsekaného pole. Barevně moc nesedí (s přimhouřenýma očima je to třeba hodně zaplevelená řepka), ale dává jakous takous představu, jak bude kombajn vypadat na poli na kolejišti... :)


© 2008-2009 Jiří Brožek (Caprica build 1214.8)